Prožijte 16. květen 1945: Návrat Edvarda Beneše do osvobozené Prahy

Dne 16. května 1945 se prezident Československa Edvard Beneš vrátil do Prahy po několika letech exilu během druhé světové války. Tento návrat byl významným momentem v české historii, jelikož Beneš opustil Československo v říjnu 1938 po mnichovské dohodě, která představovala velkou politickou i národní zradu.

Po okupaci Československa nacistickým Německem a vzniku Protektorátu Čechy a Morava, Beneš odešel do Londýna, kde založil československou exilovou vládu. Během války se stal hlavním představitelem československého odboje na mezinárodní scéně a podílel se na plánování poválečného uspořádání střední Evropy.

Jeho návrat do vlasti po osvobození většiny Československa spojeneckými vojsky (především Sovětským svazem a armádou USA) symbolizoval naději na obnovu demokratického systému. Po návratu se Beneš znovu ujal prezidentského úřadu a snažil se řídit zemi ve velmi turbulentním období, které nakonec vyústilo v roce 1948 ve komunistický převrat.

---

Během druhé světové války bojovalo za spojenecké síly tisíce Čechoslováků, ačkoli přesné číslo je těžké určit kvůli složitosti válečných událostí a různorodosti cest, kterými se občané Československa zapojili do bojů. Českoslovenští vojáci a piloti sloužili v mnoha různých jednotkách a na různých frontách, včetně těch sovětských, britských a amerických.

.I. československý armádní sbor, často neoficiálně nazývaný jako Svobodova armáda, představoval důležitou část československých ozbrojených sil bojujících během druhé světové války. Sbor se zapojil do bojů na východní frontě společně s Rudou armádou. Historické záznamy uvádějí, že v jeho řadách sloužilo přibližně 60 000 mužů a žen. V osvobozovacích bojích se přímo podílelo kolem 22 000 vojáků, rozdělených do tří pěších a jedné tankové a výsadkové brigády.

Na začátku září, před klíčovou bitvou v Dukelském průsmyku, tvořili většinu sboru Volyňští Češi, kteří představovali 42 % jeho síly, následováni Rusíny a Ukrajinci s 24 % a Slováky, kteří tvořili 20 %. Čeští vojáci narození na území ČSR tvořili pouze 5,6 % sboru.

Během postupu sboru přes Moravu na začátku května 1945 se počet bojeschopných vojáků pohyboval mezi 18 až 20 tisíci. V důsledku bojových ztrát byly jednotky sboru průběžně doplňovány mobilizací na osvobozených územích.

V Británii byly zformovány několik významných jednotek, včetně 310. a 312. československé stíhací perutě RAF, které se účastnily obrany Británie a bojových operací nad kontinentální Evropou. Dále zde působila 311. bombardovací peruť a také československé jednotky v armádě, jako byla Československá nezávislá obrněná brigáda, která se zúčastnila bojů v západní Evropě, včetně osvobození Dunkerque.

I když ve větších počtech Čechoslováci ve službách americké armády nebyli, několik se jich zapojilo do bojů v amerických a dalších spojeneckých jednotkách, často po přechodu ze sovětských nebo britských sil.

Českoslovenští vojáci se účastnili také bojů ve Francii, zvláště v prvních letech války a poté při osvobozovacích operacích v roce 1944.

Menší skupiny Čechoslováků sloužily v různých britských a spojeneckých jednotkách v těchto regionech.

Bojové akce Čechoslováků byly klíčové nejen z hlediska vojenského, ale i symbolického, jelikož dokazovaly nezlomný odpor proti nacismu a odhodlání bojovat za svobodu vlasti. Po válce byla mnohým z těchto vojáků uznána jejich služba, avšak po komunistickém převratu v roce 1948 byli někteří perzekvováni nebo jim byla odepřena zasloužená uznání.